Ráno když jsme vstali na desátou aby nás mohli hodit na výlet do Maldonu a vyzvednout Joela na letišti tu byla porodní babka (fakt babka, ne ta naše hezká mladá :)) a něco sepisovala - Lisa řekla, že nás odvezou, ale nepřivezou, protože v příštích 72 hodinách bude mít dítě. Nevím jak to chodí v Čechách, ale tady furt jenom slibujou, kdy už to bude a pak stejně nic není :P

Maldon je naše nejbližší pobřežní městečko, který bohužel nemá pravou pláž s vlnama, ale jen velmi dlouhý záliv, kde se místní říčka mísí se slanou vodou, čili když tam jste, cejtíte moře, racky a lodě, ale vidíte řeku.

Je to taky jedno z nejstarších anglických měst, protože už roku 955 tu Saxové vedli s drzými Vikingy bitvu o Maldon, kterou pak zaky jedna vikingská sága popisuje. Vikingové ho ale nedobyli a tak v parku, čelem k moři stojí na sloupu socha angosaského vojevůdce, kterému za to vděčíme :)

Tady vidíte, co vidíte, když je odliv :

A pro srovnání - ta samá říčka večer, při přílivu:

Po tom co jsme prošli centrem (malá roztomilá silnice a malinkatý dřevěný domečky) k pobřeží, kde je obrovskej park, kde se dá strávit celej den (to jsme dělali) jsme neviděli ani moc z tý řeky - při odlivu totiž měsíc odlije i tu řeku a zůstane tam jen mělký, široký a dooost bahnitý koryto (dá se to považovat za vádí??). Jo a v tom bahně stojí uvězněný loďky, plachetnice a výletní lodě :)

Jako první jsme v parku objevili malej stánek/přívěs kde prodávali plody moře přímo z místního moře ........ a také ústřice, za 60pencí jednu! Objednali jsme si tedy dva kelímky mixu, talíř mušlí a dvě ústřice, kterých jsme se přes jejich slavnnou pověst báli, neboť vypadali fakt jak sopl :)

Jo a jak se nám u pokladny kupili ty čerstvý potvory, začali jsme e bát, kolik to bude stát, ale ....................bylo to 7,70 liber, což je velmi luxusní cena :)

Jo a ústřice jsou možná delikatesa, ale jsou hnusný :) jako taková syrová houba ve slaný vodě s trochou rybí příchutě. Aspoň mám na památku skořápku.

Protože výlet lodí byl až ve 4 odpoledně (do tý doby by přes bahno asi nemohla vyjet....), rozhodi jsme se jít úděsnou cestu až do Tesca (bylo horko a vedro :)), abysme nakoupili věci na piknik. V parku byla všude krásně posekaná tráva,stánky s jídlem a pitím, jezírko pro modely loděk, jezírko pro kachňátka a obří dětský hřiště s různýma stříkacíma vodníma prolejzačkama , bohužel to bylo jen do 16 let.......

V tescu jsme kromě jíla nakoupili i jiný věci (měli tam klimatizaci, ta se nám nechtělo zbytečě vylejzat), jako třeba zlevněnou piknikovou deku !!! Za 3 libry máme modrou deku, dost velkou pro dva ležící a hromadu jídla, se speciálním nepromokavým spodkem a šňůrkou na zabalení do válečku :) !

Tak jsme nakupovali, až jsme zapomněli kolik je hodin a jen tak tak dorazili na čtrvtou zpět na břeh a chytli loďku - nastupovat nám pomáhal opravdový námořník - tlustej chlap s šedivým plnovousem, bílou košilí a chraplavým hlasem řval na všechny směry, že jsme připraveni k odplutí :)

za 40 minut jsme bohužel nestihli doplout až na moře, jen jsme objeli dva ostrůvky a projeli kolem přístavu ve vedlejším městečku, kde měli u břehu řeky písčitý pruh, možná předchůdce pláže :)

Jako správný piknikový oběd jsme vybrali tortily a dovnitř uzený losos, míchaný listový salát a heinz tartare sauce v mini piknikovým balení :)

Dlouho jsme se nemohli rozhodnout nad dezertem, ale nakonec jsme se zase vrátili k původnímu nápadu - pravý americký cheesecake - čili tvarohový dortík, který má místo těsta tenkou vrstvu sušenkový drobenky :) pro zasvěcené - vypadal přesně jako ty, co kradli Chendler s Rachel a byl tak dobrej, že bysme ho jedli i ze země :) A česky by se měl spíš než tvarohový dort jmenovat pribináčkový!

Věděli jsme, že domů se jinak než taxíkem nedostaneme, tak jsme se ozhodli zůstat co nejdéle a šli jsme do města hledat příhodné místo na posezení :)

Nejsympatičtější nám připadala malářecká restaurace - číšník si tam se všemi hosty povídal a doufali jsme, že taky nebude umět moc anglicky :)

Trošku se divil, když jsme řekli, že nebudeme jíst a dáme si jen předkrm, dezert a flašku vína, ale byl hodnej :D Já jsem měla houmus s pitou a Mára řecký čoko dortík :)

V 11 jsme se vydali hledat taxík......... trochu složitý taky byo vysvětlit mu, kam přesně chceme - Maldon je přes půl hodiny cesty, takže tam každej asi nezná naše sídlo na samotce. Nakonec jsme ho přs nejbližší městečko navigovali až na naší temnou příjezdovou cestu a byli doma. Jo a stálo to jen 20 liber, což není jako málo, ale zhruba 25km by tolik stálo i v Čechách a tady bysme za autobus pro dva dali skoro to samý, což je nejhorší - vlak a bus tu jsou hrozně drahý :(

Jo a dobrodružství na závěr - měli jsme jen ovladač na bránu, ne klíč............ po pár pokusech o otevření oken v přízemí a dveří v kuchyni Mára vylezl po žebříku do ašeho pokoje . Bezpečně doma :)